Kosmická rychlost

Kosmická rychlost je podle vědců rychlost, potřebná k překonání gravitačního působení kosmického tělesa.

Podle vědců máme 6 kosmických rychlostí, nicméně se prý setkáváme jen s prvními třemi:

1. kosmická rychlost. Rychlost, kterou potřebuje dosáhnout těleso menší hmotnosti, aby obíhalo po kruhové dráze kolem planety; uvažujeme hodnotu na úrovni povrchu planety. Na Zemi tato rychlost činí 7,9 km/s.
2. kosmická rychlost. Minimální úniková rychlost z oběžné dráhy kolem planety. Úniková rychlost je vždy násobkem kruhové rychlosti, je tedy přibližně o 41% větší. Úniková rychlost z povrchu Země činí přibližně 11,2 km/s, z povrchu Měsíce 2,3 km/s, z Jupitera 59,6 km/s, ze Slunce 617,3 km/s.
3. kosmická rychlost. Rychlost potřebná k úniku z gravitačního působení Slunce. K odletu z míst oběžné dráhy Země je třeba rychlosti 42,1 km/s, lze však využít oběžné rychlosti planety Země, ta činí 29,8 km/s. Potřebná dodatečná rychlost tak klesne na 12,4 km/s. Raketa však musí překonat gravitační pole Země. Třetí kosmická rychlost proto je 16,7 km/s při startu ze zemského povrchu (tak se udává nejčastěji), případně 13,8 km/s pro odlet z vyčkávací dráhy kolem Země.
4. kosmická rychlost. Rychlost potřebná k dosažení Slunce.[2] Pro start z povrchu Země je její hodnota 31,8 km/s.
5. kosmická rychlost. Rychlost potřebná k úniku z gravitačního působení Slunce ve směru kolmém k rovině ekliptiky, pro start sondy z povrchu Země je její hodnota asi 52,8 km/s.
6. kosmická rychlost. Rychlost potřebná k úniku z gravitačního působení Slunce ve směru proti oběhu Země okolo Slunce (rozdíl oproti 3. kosmické rychlosti). Na povrchu Země činí 72,8 km/s.

Existuje kosmická rychlost?
Je nemožné, aby kosmická rychlost existovala, protože neexistuje žádný “vesmír” (je to smyšlený prostor). Země je nehybná a plochá s nebeskou klenbou, na které jsou nehmotná nebeská tělesaMěsíc, Slunce, hvězdy, „planety“, na kterých není možné přistát ani provádět žádné průzkumy. Více článek Země je plochá s klenbou. Skrz nebeskou klenbu se nikdo nemůže dostat, proto se kosmické lodě po startu odchylují od svislé dráhy letu (videa zde), nelétnou do „vesmíru“, ale přistávají někde zpátky zemi.