Van Allenovy pásy, existují vůbec?
Van Allenovy pásy jsou podle vědců radiační pásy (pro člověka neviditelné), které se nacházejí v oblasti v okolí planet, ve kterých je zachycené korpuskulární záření (energetické ionty a elektrony). Prý jde o částice slunečního větru, zachycené v magnetickém poli planety, proto je jejich existence možná jen u planet s magnetosférou. Nejmohutnější je má ve Sluneční soustavě Jupiter, protože má ze všech planet nejsilnější magnetické pole. Van Allenovy pásy se rozprostírají od výšky zhruba 400 km nad zemským povrchem do vzdálenosti asi 50 000 km. Radiační pásy Země se nazývají Van Allenovy pásy podle objevitele vnitřního pásu, profesora Van Allena, který ho prý objevil na základě měření první americké družice Explorer 1.
Zdraví ohrožující
Lidem jsou podle vědců vysokoenergetické protony a záření beta ve van Allenových pásech životu nebezpečné. Částice, které se v nich velkou rychlostí pohybují, jsou schopné porušit lidskou DNA. S výjimkou programu Apollo se prý člověk pohyboval v menší vzdálenosti, než je vnitřní hranice vnitřního van Allenova pásu (tedy max. do cca 350 km od zemského povrchu). Jeden zdroj uvádí, že lety programu Apollo byly vedeny tak, aby minuly oblast s nejvyšší koncentrací částic. Jiný zdroj zase tvrdí, že skrz pásy prolétalo plavidlo Apolla velmi rychle, takže pro astronauty nepředstavovala radiace vážnější riziko. Čemu se dá věřit? Faktem je, že podle toho, co tvrdí vědci, jsou Allenovy pásy životu nebezpečné, takže překonání Van Allenových pásů vážně zpochybňuje každé přistání na Měsíci – Bylo přistání na Měsíci podvod?.
Závěr – pravda
NASA je podvodná organizace, která se zamotává do svých lží. Van Allenovy pásy neexistují, protože neexistuje žádný „vesmír“, tudíž ani vzdálené planety! Země je totiž nehybná a plochá s nebeskou klenbou, na které jsou nehmotná nebeská tělesa – Měsíc, Slunce, hvězdy, „planety“, na kterých není možné přistát ani provádět žádné průzkumy. Více článek Země je plochá s klenbou. Skrz nebeskou klenbu se nikdo nemůže dostat, proto se kosmické lodě po startu odchylují od svislé dráhy letu (videa zde), nelétnou do „vesmíru“, ale přistávají někde zpátky zemi.